Poslední noc...

....tu...


...je to podivné....vskutku...

Jedna nedělní ranní ...

Havrani na plotně

Zavřená v kuchyni
Schopna už jen sledovat mlhu, jak pomalu zavírá okno
A z havranů venku jsou malé stíny

Všude je ticho a klid

A mě přesto bolí hlava

Slyšela jsem ho přicházet
Už pár týdnů před dneškem
Šouravý kroky v zavátý krajině
Smutek bez slz
Ten, co tolik bolí a úleva je v nedohlednu

....ráno..

http://www.youtube.com/watch?v=gehjbmfDbWQ


A..jakoby se andělé připravovali na teplé dny...s shazovali peříčka z křídel...

Dneska je listopad (cože!?)

Nevím, na jak dlouho jsem tu..jestli vůbec...a nebo jen tak procházím...

Nebo jestli jen dneska po ránu, ležíce v posteli pod oknem v téhle své náladě..mám jen chuť být zase chvilku já ..taková, jaká občas sem, když si vymýšlím .)

Četla jsem článek o chameleonech, že se v určitých situacích nafouknou a zmizí.
Napadlo mě, že bych někdy taky chtěla zmizet, ale ne jen "naoko".
   Byla bych, jen by se zapomnělo, že jsem.
Existence bez existence...

Filmové noci...

Posedět si na dece opřeni o postel s cigaretou a dobrým filmem. Po vyběhnutí dvakrát deseti pater tam a zpět ve dvě ráno...

Mám ráda tenhle život, zdá se. 

Ranní "malý" na zahrádce a procházka městem. Se vším tím chaosem všedního dne, kdy mám už týden víkend...

Into The Wild

Před pár dny jsem objevila film. A ten film mi nedá spát. A vždycky, když nad ním přemýšlím, cítím uvnitř sebe příjemný tetelení.

Ať v dobrým či mrazivým. Nejsem s to ho vyhnat z hlavy, možná protože potom nikterak moc netoužím. Dělá mi dobře, když tam je. A občas se mi z hlavy vleje před oči.

Někdy i když jdu po městě, nebo ulicí mezi domy a nikdo tam není. Je plno prostoru a času..jako bych byla někde jinde.